Stejně jako provozovatelé většiny webů, také my na našich stránkách využíváme cookies, a to k poskytování služeb,
personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Pokud náš web používáte, vyjadřujete s tím svůj souhlas.

Ollie Roučková

Chlapi to nekoušou - Exkluzivní rozhovor s Ollie Roučkovou

Loni sama na čtyřkolce, letos s navigátorem v bugině, lépe řečeno v „sidexside“. Ollie Roučková je samé překvapení. Jen jedna věc se nemění. Stále se jí daří vítězit a pořád se jí stává, že jí chlapi na stupních vítězů nepodají ruku.

 

Proč jsi se rozhodla pro změnu?
Na čtyřkolce už jsem za dvanáct let závodění dosáhla všeho. Všude, kde to šlo, tak jsem vyhrála a na Dakaru jsem se umístila třetí mezi ženskýma z celého světa. Potřebovala jsem novou výzvu a do cesty mi přišla kategorie sidexside.

Jaké to je jezdit s navigátorem?
Je to velký rozdíl, předtím jsem všechno musela řešit sama, navigaci, jízdu a další věci. Tady sedím za volantem, vedle sebe mám navigátora a můžu se soustředit jenom na jízdu. Pro mě jenom plus.

S navigátorem Danielem Zelenkou si vyhovujete?
Jsem žena, takže musel pochopit, že levá a pravá mi moc nejde. Takže mi ukazoval, křičel a nadával mi. Ruční blinkr! Ale známe se víc než pět let. Zkoušeli jsme spolu jezdit už dřív, jestli se nezabijeme, protože mít ženu v autě a ještě mě, která odmlouvá, je těžký, ale jsme v pohodě. Hádáme se, škorpíme se, ale o tom to je, to je ta zábava.

Už jste zabloudili?
Na Dakaru se to stává, to je běžná věc. Ale nic plánovaného.

Byl přechod od řídítek k volantu velký skok?
Dimenzionální! A velký šok! Já jsem nikdy v autech rallye nejezdila, takže jsem neměla s volantem tolik zkušeností. A překvapilo mě, jaký skok to je. Jiné nájezdové úhly, jinak se čtou duny, jinak se najíždí a sjíždí na překážky, bugina se chová jinak…

Přesto se ti podařilo dojet.
Jsem strašně pyšná na to, že jako celý tým jsme dojeli na dvacátém místě. Měli jsme tři měsíce na to, abychom postavili dakarský speciál, já měla tři měsíce, abych se ho naučila řídit a dojeli jsme dvacátí! Byl to prvovýstup, pro který jsem neměla od koho čerpat, protože z Čech s tímhle autem nikdo další Dakar nejezdí. Nakonec jsme ho postavili podle čtyř fotek.

To je docela odvaha.
Kdo se bojí, nesmí na Dakar. Navíc jsem si toho spoustu načetla, věděla jsem, co chci, a že mě v tom kluci nenechají.

Co je největší nebezpečí při jízdě v bugině?
Sedíme na sto dvaceti litrech benzínu a nikdy nevíš, co se stane. To byl náš největší strach.

Trénovali jste evakuaci z hořícího vozu?
Já jsem si naivně myslela, že když mám nehořlavou kombinézu, že tam můžu zůstat třeba pět minut, ale bohužel to tak není, je to spíš v sekundách. Ale zkoušeli jsme si vyskakovat ven, jen mi to moc nešlo.

A největší problém v reálu?
Asi to, že jsme se učili za pochodu. Jiný problém jsme neměli. Teda až na upadlé spodní rameno. Ve feš-feši jsme najeli na velikánský kámen, já urazila šrouby a upadlo nám rameno, důležitá součást auta. Museli jsme ho opravit v poušti, vyřešit, jak ho uchytíme, čím ho tam přišroubujeme zpátky a naštěstí jsme si poradili. To nám dalo nejvíc práce a přemýšlení. Ale zvládli jsme to! My bychom si tam klidně přidělali i větev, abychom dojeli! 

Takže pohoda?
Měli jsme spoustu vtipných chvilek. Třeba jedeme, trvá to dlouho a Dan mi najednou říká: Dal bych si řízek. A když máš hlad jako blázen, cítíš, jak tě tělo žere zevnitř a někdo před tebou řekne slovo řízek, tak máš chuť vyhodit ho z auta.

V čem je největší zádrhel, když je člověk holka na Dakaru?
V hygieně. Není taková, jakou by člověk chtěl. Čůrá se tam, kde zrovna jste a většinou je u toho hodně lidí a hodně kamer. To mi třeba vadí. Ale beru to jako výzvu a snažím se z toho vzít si to dobrý. A Ervín /šéf MRG, pozn. Red./ by mi navíc nedovolil dělat holčičí scény.

Jsi ženská v mužském světě. Lepší se to, nebo se ti ještě stává, že ti chlapi na stupních vítězů nepodají ruku?
Na zahraničních závodech a přímo na Dakaru je to v pohodě, tam je spíš řevnivost mezi ženama. V Čechách ale neustále narážím na to, že to chlapi nekoušou. Ale to tu bude pořád a já si s tím nelámu hlavu.

Milan Engel si tě jako parťáka pochvaluje.
Tak to je. Jsme v jednom týmu, pomáháme si, a tak to má být. A je jedno, jestli jde o holku nebo o kluka. Kluci mě mezi sebe přijali. Nevidím tam žádný problém, spíš je to pro mě přínos.

Dají se z toho, že jsi holka „vytřískat“ nějaké plusbody?
Jasně! Nemůžu zvedat těžký věci, můžu dělat, že něčemu nerozumím a tak. A ano, občas toho zneužívám.

Co chystáš dál? Třeba na příští rok?
Když mi dají kamion, tak si sednu do kamionu… Ne, to je nadsázka. Chtěla bych zůstat u téhle kategorie, vidím v ní potenciál, máme velké rezervy a s celým týmem už plánujeme vylepšení.

Máš nějaké zkušenosti s krádežemi vozidel?
Já moc nekradu, na mě to hned každý pozná… Ne, kvůli krádežím máme Sherlog a to stačí.

Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí!

 

Zpět

Další aktuality

Adam Ondra: Nechci se strachovat, že mi někdo ukradne auto

Ve svém Ledním medvědovi, jak svůj „obytňák“ nazývá, tráví Adam Ondra podstatnou část roku. Je to…

Zjistit více

Minikáry Libeř 2019

Tak jako každý rok SHERLOG podpořil závod minikár, který se konal v Libři nedaleko od Prahy. Na…

Zjistit více

ADAM ONDRA míří na olympiádu!

Ačkoliv je Adam Ondra ještě velmi mladý, už je ve svém oboru legendou světového formátu. SHERLOG…

Zjistit více

Legendy 2019 Video

Videoohlednutí za Legendami 2019

Zjistit více

Chcete poradit?
Spojte se s námi